Dům Jonesů

Zdravím, vítejte v našem rodinném sídle, nebo spíš v tom co z něj zbylo. V současné době je totiž obytné pouze přízemí. Zbytek domu v posledních letech dost zpustl, kvůli nízkému počtu přebývajících a také díky mému zesnulému bratrovi, který spoustu vybavení prodal. 

Celkem smutný osud pro budovu, jenž sloužila naší rodině jako útočiště po několik generací. Už můj pra-pra-pra dědeček skoupil pozemek, na kterém dům stojí, s tím že jeho syn zde postaví dům, kde budou žít budoucí pokolení Jonesů. Tenhle syn (tedy můj pra-pra dědeček) poté co vydělal spoustu peněz jako spisovatel, postavil tady v Roseriveru tento krásný dům.

Ale dost historie, určitě jsem vás všechny unudil k smrti. Řekl bych, že tu jste spíš proto, abyste si to tu pořádně prohlédli. Tak tedy stručný popis: Je tu obývané přízemí, opuštěné patro, ještě opuštěnější podkroví, páchnoucí sklep a pěkná zahrada. Chcete vidět víc? Tak prosím, vstupte.

Mimochodem jmenuju se Matt a jsem jediná inteligentní forma života, co tu přebývá (tedy až na tu plíseň ve sklepě, se kterou občas hraju kostky), takže všechny stížnosti ohledně nepořádku hlaste prosím mé osobě.

***

Venkovní prostor

Abyste se dostali do domu, musíte ho nejdřív celý obejít, a teprve pak se dostanete k hlavnímu vchodu.

Celý dům je obklopen zeleným opečovávaným trávníkem. Ten sahá až k živému plotu, který ohraničuje pozemek domu. Je to sice trochu strohé, ale ani otec, ani bratr, ani já jsme si nikdy na pěstování květin příliš nepotrpěli.

Máte rádi maso? Pokud ano, pojďte se posadit na grilovací plácek. Je tu sice jenom jednoduchý stůl, pár laviček a samozřejmě gril, ale když je v okolí dobrá společnost, je celkem jedno na čem člověk sedí. A pokud jste vegetariáni, nevadí. Ugrilovat se dá i cuketa.

Vzadu je v živém plotě díra, tak akorát velká aby tudy prošel člověk. Je to zkratka přímo do lesa a po pěšince se dá dojít až k malé mýtině s potůčkem. Bezva místo na přemýšlení. Ta díra je ale i dobrá zkratka do zahrady, takže se tu v noci občas potulují tvorové běžní i neběžní.

Než vstoupíte do domu, vyjdete na verandu táhnoucí se kolem jednoho rohu budovy. Je tu pár židlí, malý stolík a na něm popelník. Takže pokud budete potřebovat, nehulte mi prosím v domě, ale jděte pěkně na verandu.

Přízemí

Je tu vše co běžný člověk k žití potřebuje. Obývací pokoj, pro relaxaci, kuchyně kde se dá i něco uklohnit, klasická sprcha se záchodem a ložnice.

Obývací pokoj

To je ta místnost zaslíbená, plyšem oplývající. Tohle je to místo, kam většinou chodí návštěvy. Je tu pohodlná pohovka, dvě stylová křesílka a pár malých stolků když si potřebujete odložit skleničku. Jistě se ptáte, kde je televize? Pravda je taková, že nemám moc rád moderní výdobytky a pro tenhle „hrací pléšek“ jak by řekl můj otec, to platí dvojnásob. Zato tu je malá knihovnička, vitrína s maminčinou sbírkou váz a v květináči zasazená palma Alžběta. Tahleta místnost slouží zároveň tak nějak i jako pracovna, respektive za gaučem je vyhrazený malý koutek, ve kterém stojí židle, stůl, a na něm nějaké papíry a notebook (až tak antitechnický nejsem).

Kuchyně

Takové to místo, díky kterému netrpíme hlady. Kde začít, je zde snad vše potřebné pro vaření: dřez, sporák, lednička, hrnce, talíře… Kuchyň slouží zároveň i jako jídelna, takže se nedivte troše nepořádku.  A navíc je tu věc, která vás po ránu pořádně osvěží- krásný výhled do zahrady. Pokud se tu chcete zdržet, nezbývá než popřát dobrou chuť.

Sprcha

Proč dělat věci složitě, když to jde jednoduše. Malá místnost na konci chodby nenajde snad lepšího využití než jako sprchový kout. Pokud jsou žaluzie vytažené, světlo se odráží od stěn, pokrytými kachličkami s dřevěným nádechem. Kromě záchodu a sprchy (teplá voda teče max. dvacet minut, pokud by si chtěl někdo zahrát na karaoke) tu je také umyvadlo a skříňka na hygienické potřeby. Je tu jenom jeden kartáček a ten je MŮJ takže pokud nechcete, aby vám šel zápach od úst, kupte si žvýkačky.

Ložnice

Pokoj vytapetovaný tou nejlepší ložnicovou barvou, žlutou. Na stěně je pár obrázků a starobylé nástěnné zrcadlo, ale nenamáhejte se, není kouzelné. Co víc ukázat? Pár skříní, postel. Jo, a je tady ten druhý východ na verandu, jak jsem o něm mluvil. Není nic lepšího po ránu, než se jít protáhnout na čerstvý vzduch.

Patro

Nic, než prach a bílé stěny. Už za mého dětství, byl místnosti v patře silně očesané o vybavení a můj bratr toto dílo dokonal. Jediná, jakž, takž použitelná místnost je koupelna, jinak velká místnost i pokoj, vypadají hodně depresivně a víc by se hodili do horroru E. A Poea.

Snad jedinou pozitivní věcí v tomhle poschodí je malý balkónek, na který se dá vstoupit z pokoje. Je z něj výhled široko daleko, a pokud by na vás náhodou přišla v noci chuť na cigárko a báli se jít na verandu, klidně vyšplhejte sem

Podkroví

Nejvyšší část domu, zaprášenější snad víc než první patro. Je tu jenom jedna místnost, můj starý dětský pokoj. Ach vždycky jsem rád vylézal okýnkem na střechu. A táta mě vždycky zpucoval. Víte co, pojďme, než se rozbrečím.

Sklep

Ač se to nezdá tenhle dům má pod sebou zděný sklep. Dřív ho otec používal jako dílničku. Bratr pak jako chovnou místnost pro „menší“ zvířata. Bohužel téměř ho nenapadlo to tu občas uklidit, takže když sem vstoupíte, ucítíte štiplavý pach. To ale pouze v případě, že jste byli obezřetní a nasadili si na nos kolík. Pokud jste obezřetní nebyli, můžete se z toho smradu i zhroutit. Nevím sice jak je to možné, mému pra-pra dědovi se pravděpodobně podařilo postavit pachotěsný sklep, takže to neproniká do zbytku budovy. Jo, a pokud máte rádi kostky, jděte do protějšího rohu, tam žije Karel (bobtnající exkrementy hypogryfa a trojhlavého psa + jednoduché zaklínadlo = plísňový karbaník)