(L) Reos Baltimar
Jméno: Reos Baltimar
Narozen:
26. 2. 1981
Rasa:
člověk
Vzhled
Reos je celkem štíhlý vysoký pohledný mladý muž s krásnýma bystrýma hnědýma očima, v nichž se v poslední době zabydlel malinko nepřítomný, ale tvrdý pohled. Obličej mu rámují tmavé vlnité vlasy, které nosí většinou delší a rozcuchané, protože o svůj vzhled celkově moc nedbá. Často ho můžete potkat ve vytahaném tričku pocákaném pestrými barvami nebo tuží, jak zasněně bloumá po okolí. Má velmi hezký úsměv, který se mu ale objevuje na tváři čím dál méně a čím dál častěji se tváří zachmuřeně a nepřítomně. Má velké, ale jemné a obratné ruce, jimiž vytváří na plátnech nádherná díla.
Povaha
Reos býval velmi veselý zábavný společník, a také velký záletník, společně s Romulem proslul mezi Krásnohůlskými studentkami... Ne, nerozebírejme to. Pak se ale změnil. Uzavřel se a stal se z něj velký snílek se sklony k málomluvnosti a vznětlivosti. Ač si to sám neuvědomuje, záleží mu na lidech kolem něj a velmi mu chybí přátelé, nebo jen nějaká společnost, kam by zapadl. Někteří lidé to považují za potrhlého blázna, protože je umělec a umělci bývají celkově považování za magory. Asi na tom bude něco pravdy. Je také velmi netrpělivý, má sklon ztrácet nervy, přenáší své nálady do okolí, což mu poslední dobou moc přátel nezískalo. Nikdy by to nepřiznal, ale připadá si nešťastný a osamělý. Svoje problémy si ale nechává pro sebe a ani za nic na světě by se s nimi nikomu nesvěřil. Není na něj spoleh, mnohokrát zapomněl všechno, co mohl, cestoval na místa, kam původně neměl vůbec namířeno a nejel tam, kam chtěl, zapomněl, co měl vyřídit, ztratil se ve vlastním bytě a podobně. Na druhou stranu má velmi dobrou paměť na jména. Snad nikdo, s výjimkou Romula Blacka, nezná víc dívčích jmen než on.
Historie
Reos Baltimar se narodil Avagardě Opuncii Baltimaře a Fernandovi Pomme Baltimarovi ve Francii. Oba jeho rodiče byli velmi vznětliví kouzelníci, takže Reos vyrůstal v dost nebezpečném prostředí. Když mu bylo jedenáct, začal chodit do kouzelnické školy v Krásnohůlkách. Tam také potkal svého nejlepšího přítele Romula Blacka, se kterým vyvedli spoustu hloupostí, svedli spoustu spolužaček, úspěšně složili zkoušky a dali se každý svou cestou. Po skončení školy Reos Romula moc často nevídal, postupně ho přestaly bavit ty uječené holky, které se na něj neustále lepily, zařekl se, že už se na ženskou ani nepodívá a uzavřel se do sebe. Vystudoval různých oborů a vystřídal spoustu krajně nezajímavých a nudných zaměstnání, až nakonec skončil u malířského stojanu. S matkou a otcem se odstěhovali do Londýna, protože Avagarda usoudila, že Reosovi by prospěla změna prostředí, a jejich sousedi dali Avagardě a Fernandovi jasně najevo, že bez nich se bude celé čtvrti, dokonce celému městu a státu mnohem lépe žít. Když už to Reos nemohl v malém těsném bytečku vydržet, odstěhoval se a přerušil kontakty téměř se všemi svými přáteli. Jeho život se proměnil v jednotvárný a nudný a Reos se stal tak trochu snílkem. Nikde nebyl spokojený, často se stěhoval, ale pravidelně se mu stávalo, že když šel po ulici, zastavila ho nějaká žena slovy „Reosi! Tak dlouho jsem tě neviděla! Jak se máš? Nezajdeme na čaj/kávu/oběd/pizzu/někam?“, i když on neměl ani ponětí, s kým že to mluví. Proto se rozhodl odstěhovat na nějaké odlehlé opuštěné místo, kde ho nikdo nezná. K tomuto účelu si vybral Roseriver. Jaké však bylo jeho překvapení, když se tu setkal s Romulem Blackem!
Rodina
Matka Avagarda Opuncie Baltimar
Otec Fernand Pomme Baltimar
Spousta tetiček, strýčků, bratránků a sestřenek, které Reos nezná a ani poznat netouží
Schopnosti
Reos je docela schopný kouzelník, nebo by alespoň byl, kdyby svou hůlku nepoužíval k otvírání plechovek s barvami a jejich mícháním, vyšťouráváním zapadlých předmětů zpoza skříní nebo oškrabávání plísně ze stěny v koupelně. Kromě toho výborně kreslí a maluje. Párkrát se pokusil napsat romantickou povídku nebo román, ale zjistil, že pokud chce, aby se to líbilo, rozhodně nemůže vycházet z vlastních zkušeností. Tak toho raději nechal.